Hajnej Hruška

Emi C7 H7 Emi H7 Emi

1. Na pařez já usednu si v lesním pološeru

C7 H7 Emi H7 Emi

a na hajnýho vzpomenu si, jenž má hezkou dceru,

na hajnýho Hrušku a jeho dceru - samej skvost,

jenže von má pušku a s puškou střeží dcery ctnost.

2. Na pařezu přemejšlím, a dá to velkou fušku,

jak bych vyzrál na hajnýho, na hajnýho Hrušku,

na Hrušku a jeho zbraň a křepeláka Azora,

kterej hlídá jako saň vchod do hájovny ze dvora.

Emi C7 Emi C7

R: A štěká přitom na srnce, na datly i žlůvy,

Emi C7 Emi C7

na ťuhýka na trnce, na vejry i sůvy,

Ami Emi Ami Emi

na chudáka vandráka von štěká ponejvíce,

vidí ve mně pytláka, co líčí na zajíce.

Emi C7 H7 Emi H7

*: Vrr haf, vrr haf, sypej si to, vrr haf, vrr haf, fuj fuj fuj,

Emi C7 H7 Emi H7 Emi

vrr haf, vrr haf, sypej si to, padej pryč a upaluj!

3. Hruška zbystří sluch i zrak a vzkřikne:"Namouvěru,

zas je tu ten darebák, co zprznit mi chce dceru,

zas je tu ten chuligán, co slídí, kde je dcerka,

jenže já se do něj dám a proženu mu perka!"

4. A už běží, v hubě pěnu, dělá dlouhý kroky,

pušku k palbě připravenu, má v ní srnčí broky,

letí, letí jeko blesk ze světnice na dvorek,

ve vočích má divnej lesk i jeho pejsek Azorek.

R: Ten, kterej má rád štvanice na lišky i kance,

když vypukne pranice, vždycky v ní má šance,

on si troufne na zvíře tak, jako medvěd velký,

a milýho trempíře chce kousnout do pr...avý ruky.

5. Vím, jak vyzrát na hajnýho, ba i na Azora:

vyštuduju na vrchního lesů revizora,

až přijedu na kontrolu se služební volhou,

postavím je do pozoru, což je mojí touhou.

R: Počkej, hajnej, povím na tě, že jsi prodal jedli,

žes' ji střelil nastojatě, a on bude zbledlý,

"smilujou se, revizore, vždyť mám doma dceru,"

jenže, Hruško, na tvou dceru já už dávno ... hej, beru!

Rec: Tak teda, tatínku, do smrti dobrý, ne?

*: A to bude asi všecko, na zdi visí puška,

pod ní kolíbá mi děcko můj tchán - hajnej Hruška ...