Ořešák

1: Máme na zahradě strom, jenom jedinej tam stojí

Když někdy v dálce zazní hrom, hrozně se o něj vždycky bojím

Aby ho vítr před bouří, z kořenů pevnejch nevyvrátil

A toho velikána snad, navěky abych neztratil

R: Až se to stane, jeho kmen uložte na pár dlouhejch let

Kytary z něj, to přísahám, budou vám všichni závidět

2: Kdyby snad umřel někdy – vím, stromům i ledem se to stává

Bude tu chybět jeho stín, kterej svým listím v létě dává

Sojky co večer ve větvích, na tomhle krásným ořešáku

Hádak se o to, která z nich, má všechny barvy soumraku

R: Až se to stane...

: Já už viděl stromů dost, byly krásnější a větší

V zemi, kde byl jsem jenom host, odkud se člověk domů těší

Koruny cedrů, sekvojí, zdobily hřbety kopců v horách

O tyhle obry mohutný, já ale nezažil jsem strach

R: Až se to stane...