Prvotní

*: Můj kamarád je od novin, otevřená hlava,

chtěl, abych nechal ptákovin a básně začal psát,

prej dívat se už nemůže, jak obchází mě sláva

ať píšu, že mi pomůže a zveřejní je rád.

A7

1. Tak všelijaký chytrosti si přemílaje v mozku,

nad lahví inspirace, co jsem koupil u kiosku,

pak ohryzanou tužkou, nežli změnil jsem se v trosku

já namaloval hned pár duchaplnejch vět.

2. Že nikdo není bez chyby a chybovat je lidský,

že není proč se dluhů bát, ty mají dneska všicky,

že holka nemá vypadat vyzáble, rachiticky,

nebylo celkem nic a vešlo se tam víc.

3. Že i s diplomem na hlavu je nutný dál se učit,

že za lásku a počasí nemůže nikdo ručit,

že zbejvá makat jako ďas, když nechce nikdo pučit,

já krasopisně psal a slůvka neškrtal.

4. Že lepší je si zpívat, nežli rvát se cestou s flámu,

a marný sliny polykat u snědenýho krámu,

že sám pak těžko vylejzá, kdo vykopal ti jámu,

a když mi došel dech, řekl jsem si: Už to nech!

5. Když čet mý pravdy životní, pěkně to s ním seklo,

ty verše byly prvotní a proto žádnej med,

já nenechal je v šuplíku aby se jednou řeklo:

Byl představitel básníků, co nedobyli svět.