Sčítání

1. Město se probouzí, už lampy zhasínaj,

s poslední cigaretou čekám na tramvaj,

Ami Emi Dmi

po kapsách lístek asi stěží našel bych,

celou noc prochodil jsem v prázdnejch ulicích.

2. Vracím se domů, kde mě v bytě studeným

čeká jen vězení, co bylo mým i tvým,

tikání hodin s dvojnásobnou samotou,

nám kdysi přisouzenou slavnou porotou.

R: Já byl tvůj, nejsem víc, lásko má,

chtěl bych říct: hloupej byl příběh náš,

lásko má, uznáváš.

3. Stovky tvejch rozmarů a mejch přehnanejch gest,

hromádky lží a občas jedna velká lest,

večerní sčítání přes kytku kopretin,

kolik máš ty a kolik já mám těžkejch vin.

R:

4. Město se probouzí, už lampy zhasínaj,

kroky zní schodištěm a v tichu konec maj,

na tom už nezáleží, kdo z nás dvou to byl,

co zámek od domovních dveří vyměnil.