Škrábej

Emi

1. Trojstěžníku plachty k rozervání napnutý,

třináctej den je to s náma nějaký nahnutý,

smůlu táhnem za kormidlem s sebou po vlnách,

my lodníci jsme na tom nejhůř, vím to na tuty,

pískovcovou cihlu v ruce, záda vohnutý,

bocman vříská, nejradši bych po krku mu sáh'.

R: Hej, hej! Škrábej ty prkna, ať jsou bílý!

Hej, hej! Škrábej, ty prkna musej' bejt!

Hej, hej! Říkej si klidně každou chvíli:

nebudem spílat, ruce spínat, žalmy zpívat, hou!

Emi

2. Bez vody jsme všichni skoro žízní leknutý,

nikomu z nás nevadí, že spíme vobutý,

stejně každej den jeden z nás končí na marách,

čert aby vzal bocmana a s ním i drhnutí,

ze kterýho máme teď ty záda vohnutý,

chcem bejt rovný, až do pekla překročíme práh.

R: