Štace

1. Až na konec vlaku jednou modrej vagón přicvaknou,

budu já ten, kdo tu slávu platí,

vagón salonní - sen můj životní,

házet budu mince zlatý oknem na trať tuláků.

R: Takhle nějak jsem to viděl a za nocí o tom snil

na pryčně v boudě prkenný,

ale každodenní dřinu proč bych večer nezapil

u dráhy v horách stavěný.

2. Každou noc jen chrapot chlapů s pachem propocenejch dek,

oči pálí, když se hodně stejská,

jednou přijde den, řekneš: ďas to vem,

v dálce na časy se blejská, padáš na zem z oblaků.

R: Tak mně neměj, holka, za zlý, že mně koukaj' prsty z bot,

já zatím nemám jinačí,

z týhle zatracený štace o nejednu zkušenost

přijel jsem aspoň bohatší.

3. Každou noc jen chrapot chlapů s pachem propocenejch dek,

oči pálí, když se hodně stejská,

jednou přijde den, řekneš: ďas to vem,

v dálce na časy se blejská, v dálce na časy se blejská,

v dálce na časy se blejská, v dálce na časy se blejská ...