Tak už se škrábu strání

1. Tak už se škrábu strání plnou kamenů

a je mi fajn, vždyť každej z nich tu znám,

mě táta křtít dal vodou z horskejch pramenů,

tak mě to táhne zase domů k nám.

R: Na horách večer se slunce v krvi utápí,

i rána znám, jsou jako jabloň zjara bílý,

už mě nic netrápí, a slzy na tvářích

jsou jenom pot a kapky dešťový.

2. Tak už se škrábu strání plnou kamení,

za chvíli sad mi z dálky zavoní,

zůstanu stát u dřevěnýho stavení,

kde chladí stín těch bílejch jabloní.

R: Kolik je mejlí, kterejm záda jsem už ukázal,

kolik je cest, co vedly bůhvíkam,

kolik je písniček, co na nich jsem si zazpíval,

tohle je ta, která vedla mě zas k nám.

3.=1.