Veselá bída

Capo II

1. My chodívali spát pod železniční most,

kousek za Severní nádraží,

D7

tam každej cizí vandrák byl v naší partě host

a lidi nás nazejvali pakáží,

z nás nikdo nevěděl, kdo jakou minulost

táhne za sebou jak závaží,

nač by se o to staral, i tak měl svýho dost,

a někdy i vzpomínání překáží.

R: Pendrek, pouta, mříž, bachař, cela, hlad,

když v Boha nevěříš, co by sis nenakrad'.

2. My žili ze dne na den a bylo fuk, co kradem,

aby bylo na guláš a kořalku,

a strach pro nás tím pádem byl věrným kamarádem,

než mi pošťák dal úřední vobálku,

to advokát mi psal: jseš děsně bohatej,

dědictví užij s rovnou páteří,

a vod tý chvíle spát, klidně i hrbatej,

můžu chodit do Hiltonu do peří.

R:

3. Teď snídám hemenex a piju Beaujoleaux,

celý dny jen samý válení,

víc chutnávaly kdysi jen suchý fazole

a cigarety kamarádem balený,

že kumpány jsem prodal, je zatracená škoda,

život za to ze mě cvoka udělá,

krev taky není voda, a proto ve mně hlodá,

[: [: [: [: že ta bída byla aspoň veselá ... :] :] :] :]