Vlci

1. Když na pláních se stmívá, zní vytí smrtící,

krb hlídej, moje milá a láduj ručnici,

to v horách smečka hladová už sto let nesmí spát,

za trest, že snědla pastora, co vlky měl tak rád.

R: V pustejch pláních věčný zimy

bloudí sedm vzteklejch vlků,

nemaj rádi zpěv a rýmy,

jsou nervózní jak pes.

2. Když zlatokop si kopne, tak vlkům stoupne tlak,

když kopne potmě do pně, tak vlky trefí šlak,

divoká zvěř, co je k jídlu, hopsá sobě po lese,

jen vlk má nervy v kýblu, nežere a třese se.

R: V pustejch pláních věčný zimy

bloudí sedm vzteklejch vlků,

nemaj rádi zpěv a rýmy

a pro toho nejmladšího

rytmus jako kdyby ani nebyl,

E7

debil.

3. Ty vlky pošle k Pánu prej čistá panna jen,

když nevrátím se k ránu, tak s flintou vyjdi ven,

Mejch kostí spatříš hromádku a sedm vlků kol,

ty kosti seber do šátku, však dřív ty vlky skol.

R: Uposlechla nočních plků,

vyšla spasit sedm vlků,

střelila a za pět vteřin

sežrali ji včetně peřin,

jak mohla bejt čistá panna,

když mě tolik milovala,

v pustejch pláních

na Klondajku, v zatracený zimě.