Znám jich moc

1. Jsem vobyčejnej hlídač, mám domek za tratí

a chci vám zpívat o jednom, co u nás z vlaku spad',

byl jedním z těch, co za lístek snad nikdy neplatí

a vyberou si z vagónů, když mají velkej hlad.

2. Našel jsem ho ráno, já myslel, že jen spí,

ležel v trávě a víc zblízka byla vidět krev,

noha pryč, tak rychle řemen z brašny služební,

a utáhnout, co síla dá, jak nás to učil šéf.

3. Když doktor sbalil kufřík, pohladil si vous,

řek' jenom:"Pánbu pomáhej, zas brzy bude chlap,"

a ten, když procit' k vědomí a pevně zuby skous',

jen pohnul se a pověděl:"Já radši bych teď skáp'."

R: Znám jich moc a vím, že je to tak,

Ami Emi

že jak zahouká vlak, jsou jako posedlí,

z nich tuhle dnešní noc, když projel náklaďák,

Ami Emi

o tom, co bylo pak, nikdo neví.

4. "Že máš dvě zdravý ruce," já mu říkal, "to buď rád,

zůstaň u nás nadobro a budeš tu mít klid,

u nás budeš dobře živ a nebudeš mít hlad,

život je jen jedinej a dál se musí žít."

Ami Emi

R: + [: o tom, co bylo pak, nikdo neví ... :]