Až bude moje duše (When My Soul)

Až bude moje duše bez těla

tak bych měl Pane prosbu malinkou

já netoužím mít křídla anděla

chtěl bych být hezkou vzpomínkou

Chtěl bych být písničkou kterou si dítě zpívá

chtěl bych být studánkou v níž vody neubývá

chtěl bych být modrým nebem co padá do jabloní

chtěl bych být lesním stínem co smolnou dlaní voní

Ono však postačí když občas někde v srdci

někomu zvonek tiše zacinká

náhoda prostře stůl a dveře krásné chvíle

docela nečekaně otevře vzpomínka

Chtěl bych být chvilkou něžnou se kterou děti stárnou

říct jim že jsem žil rád a nešel cestou marnou

tou cestou prosím pane tou cestou dál mne veď

a řekni kdy mám začít – teď člověče můj teď

Chtěl bych být letní loukou kamínkem z mořských pláží

chtěl bych být moudrým slovem objetím vlídných paží

chtěl bych být dobrým vínem a sklenkou na rtech věků

chtěl bych být nadějí a láskou místo léků

Až bude moje duše bez těla

tak bych měl Pane prosbu malinkou

já netoužím mít křídla anděla

chtěl bych být hezkou vzpomínkou

When My Soul

An eternal question: What will there be when I am not here anymore?

One should not ask: Where shall I go? One should ask:

Who and how will remember me?

A mother sings a gentle lullaby for all the little beings

who are about to set off for a journey into the land of dreams.

And dreams cannot hurt.