Pojď, můj milý (Come, My Love)

Pojď můj milý vyjdeme na pole a přenocujem v keřích

časně z rána půjdeme do vinic

pohlédneme zda pučí vinná réva zda její květ se rozvil

Jsi kvítek šáronský jsi lilie mezi trním jsi lilie nejkrásnější

dopřej mi zahlédnout tvoji něžnou tvář

dovol mi hlas tvůj jenom slyšet

jak lahodný je jak půvabnou máš tvář

pojď má milá vyjdeme na pole a přenocujem v keřích

Zapřísahám vás dcery jeruzalemské

při gazelách a při polních laních

neburcujte lásku dokud nebude chtít sama

Oči tvé jsou jako holubice

jako karmínová šňůrka jsou tvé rty

ústa tvá jsou půvabu plná

jak jsou krásné tvé nohy v opánkách

křivky tvých boků jsou jak náhrdelníky

knížecí dcero dílo umělcových rukou

Pojď můj milý vyjdeme na pole a přenocujem v keřích

tam tě zahrnu laskáním tam voní jablíčka lásky

schovala jsem je jen pro tebe

Pojď můj milý...

Come, My Love

Excerpts of Solomon’s Song of Songs create a dialogue between lovers,

an erotic and seductive image of love that cannot be enforced but that,

if it comes at all, connects everything.

An eternal question: What will there be when I am not here anymore? One should not ask: Where shall I go? One should ask: Who and how will remember me? A mother sings a gentle lullaby for all the little beings who are about to set off for a journey into the land of dreams. And dreams cannot hurt.