Pohádka

capo II

Am Cm

Splín a uplakaný počasí

padá mi na řasy první jarní sníh

Am Cm

čas odklepává vteřiny

rozestlaný peřiny pohltily smích

Řeky proud uvnitř těla bolí

do moře teče plnej soli

Dm Am

jako moje oči rozmazaný slzy

je pozdě anebo brzy

Spát, zapomenout na mraky

uvěřit v zázraky, tak rád bych žil

smát se nejenom navenek

ve víru myšlenek najít svůj cíl

Noc uzavírá prázdnotu

dál vstříc jdu životu v bláhových snech

kříž, to je moje znamení

na cestě kamení, pod hlavou mech

Bolí mě vzpomínky i snění

tak kdy už přijde rozhřešení

hluboko, hluboko v bezedný díře

drtím svý srdce do hmoždíře

Sny to je moje prokletí

na začátku století, na kraji srázu

strom samotinkej na poli

za chvílí povolí větru a mrazu

Život mi pod rukama klouže

kam šlápnu, všude samý louže

pohádka končí jako vždy špatně

poslední psaní v nebeský šatně