Špatný časy

Ztratil jsem řeč v půli slova,

chytla mě křeč a já to zkoušel znova.

Ztratil jsem směr v půli trasy,

ber to jak ber, jsou tu špatný časy.

Ztratil jsem cíl v půli vystoupení,

uprostřed sil přišlo překvapení.

Poslední lok tuzemskýho rumu

a napřesrok žiju bez rozumu.

Lítám jak smetí, zbaven gravitace,

a roky letí, už je mi x-a-dvacet.

A holky krásný jsou pořád mladší,

kašlu na sny, ty mi nevystačí.

Jsem jako vesta do dveří přichycená

a moje cesta chlastem je oplocená,

klopýtám, sotva se plazím po chodníku,

rezavá kotva ve tvaru otazníku.