Realita

Nekonečně jednotvárně

se životem v zastavárně

dokolečka honíme svůj stín

Trpělivě posloucháme

řeči který dávno známe

občas klínem vyrazíme klín

V ruce láhev nedopitá

znova se nasadí

kolem vládne realita

ta je v nás a my v ní

Pereme se s velkým městem

někdy slovem jindy gestem

nad střechami občas práskne bič

Všímáme si jak čas letí

přitom jsme jen velký děti

v prázdný kapse těžko najdem klíč

V ruce láhev nedopitá

znova se nasadí

kolem vládne realita

ta je v nás a my v ní

Nekonečně jednotvárně

trpělivě ale marně

dokolečka vyrážíme klín