Do éteru

Mám pro tebe zformovat slova

rapem ho v textu předat

nemám problém ho dodat

v kontextu je abeceda

soubor písmen na přítěž

na diss, taky na příběh

pořád čekám na den,

kdy moje slova spasí svět

psal jsem pasivně a nevěděl jsem o čem

tak jsem psal

v domnění, že spasím se

jsem se motal jako kazeta

nedával jsem sobě nic

psal jsem slova bez významnu

když si zpětně čtu

slova nepřečtu

v textech se nevyznám, už nechápu

co jsem chtěl říct

napsat své poselství

teď to všechno vidím jinak

všem nasrat na protest spíš

nemůžeš smazat dětství

dalo mi stovky lekcí

neučilo mně, že každá krysa

do každé stoky nesmí

napsat text byl pro mně vesmír

a teď ho píšu

nikdo neví co já nesmím

nikdo neurčuje výšku

nic se vůbec nezměnilo

pořád já a sen

pořád jste můj život

ty a já a rap

nestojí mi za to prodávat stříbro, když můžu zlato vybroušený styl

rapem rapem, beatem beatem, mám vás

když jsem platil za studio

nevěděl jsem za co platím

tři stovky za hodinu

bál jsem se, že hodně ztratím

nahrával jsem demo,

neměl jsem jméno

bylo mi jedno všechno

měl jsem pocit

že po vydání dema

můžu klidně rapově zdechnout

věděl jsem, že studio

je víc než zlobit s manekýnou

proto jsem tam občas vzdychal

jako bobby valentino

nikdo mně nerušil

a měl jsem svůj klid

hlavně nikdo netušil

co s mým rapem udělá beat

sedli jsme si víc než ostatní haters

mohli zkousnout,

každý další den ve studiu

byl pro mně zkouškou

a jak slyšíš tak pořád mně to naplňuje

a jestli vnímáš rap,

tak vnímáš to kam IF směřuje

nestojí mi za to prodávat stříbro, když můžu zlato vybroušený styl

rapem rapem, beatem beatem, mám vás

když jsem stál poprvé na pódiu bylo mi 17

když mi DJ pustil beat, měl jsem pocit, že mně chce zmást

odbyla sedmá, zkoušel jsem mic na pódiu jen já

za 3 hodiny jak žebrák jsem řval text co nikdo neznal

desítky koncertů mi dali stovky zkušeností

jako pocit po sexu mi dali velkou závislost

já jsem děkoval, nadával, skákal radostí

spolíhal se, dekoval, odcházel jako stín

stokrát se překonal, když jsem cítil něco jako splín

IdeaFatte jezdí koncert pořád žádná změna

furt nechytám dech a miluju jezdit beze jména

nikomu nevěřím, nikdo mně nedoplní ve slovním bezvětří

necítím bezpečí svoje slova

se stoprocentním nasazením jezdím víkend co víkend

nečekám, že se to změní, jen čekám na to co příjde

na papíře, ve studiu, na pódiu díky za důvěru

pomáháte se nám dostat čím dál tím blíž do éteru

nestojí mi za to prodávat stříbro, když můžu zlato vybroušený styl

rapem rapem, beatem beatem, mám vás