Navždy stejný

Probudil se s čistou hlavou, pod sebou bar

uměl zmizet beze stop, dal mu to bůh jako dar

vyhledával často bary, kde bylo pití gratis

kde bylo v zimě teplo, tam si svoje žití krátil

hledal v kapse fotku máti

poslední co mu po ní zbylo když už ne zážitky z mládí

vzpomínal si na to, co se dělo za zdí

že kdyby otec víc pil, tak by ji zavraždil

došlo mu v čemu vyrůstal ale až teď

na rozdíl od svojich vrstevníků nepoznal svět

místo pohlazení slyšel řev

a místo pochvaly poznal hněv – přesto nechtěl uniknout

snažil se působit vyrovnaně

raději zatmul pěst a vryl si nehty do dlaně

spontánně nechal život plynout

to, že viděl modřiny matky ho naučilo neprominout

nikdy nechtěl být vychován jinou

i když by mu možná dala lepší život

nechtěl milost, chtěl jen vrátit život

najít matku, vzít ji za ruku a zapomenout

občas neuhlídáš směr, tempo a svět

a potom zůstaneš stát

občas neuhlídáš směr, tempo a svět

na všechno zůstaneš sám

procházel světem, peklem a snem

občas raděj usnul a doufal v lepší další den

čekal až mu spadne k nohám úspěch

nebo minimálně něco čím si koupí úsměv

sám cítil, že takhle nejde v patnácti žít

ale co měl dělat když byl rozmazlován násilím

chtěl jenom jednu věc, aby se ozvalo „haló“

na druhé straně telefonu, když bude volat s mámou

jenže neozvalo se nic už přes rok

procházel město, hledal a nenašel

věři, že to matce není jedno

naděj nenechá zdechnout, ale co když ji nenajde?

Známí mu nabízeli pomoc

jednou prodej zboží, jindy společník na noc,

nebyl synem božím, přesto měl svoji hrdost

čím dál víc objevoval lidskou blbost

zneklidňovalo ho to, že neví, co je s matkou

to že ji potká bylo tou jedinou vratkou nadějí

pro kterou žil a dokázal by zemřít

stejně nevěřil v to že by se otec zlepši

takže si sny o společných večeřích nechal ujít,

už slibům nevěří astále doufá že matku najít

bude jediná věc, která mu vrátí smysl

nechtěl nic víc, jen do života vrátit smysl

občas neuhlídáš směr, tempo a svět

a potom zůstaneš stát

občas neuhlídáš směr, tempo a svět

na všechno zůstaneš sám

ty se asi ptáš, kdo to je, možná nevěříš

otevři oči, on vždycky stojí poblíž

ptáš se, kdo to je, možná nevěříš

otevři oči, on vždycky bude stát nejblíž