Závěť

neumírám, jen nemám chuť žít

píšu s flaškou v ruce, ale nemám chuť pít

chci pozdravit svoje známé, ale nemám náladu

sere mně to, ale těžko za ni najdu náhradu

já budu sám, jak poslední dobou

s tužkou v ruce, s beatem a jeho poslední dobou

uslyším konec, pak ticho, nikdo se neshání

po mé osobě, třeba dostanu uznání

až ho neuslyším, neuvidím od koho

já žil jsem dobře, špatně

ale pro koho jsem miloval konal se obětoval

občas bral, jindy hladovému oběd podal

prodal se na pódiu bylo naší součástí

kecy nenávist alá moji součástí

miluju proklínám všechny zlé časy

iluzí se opíjím, ale teď už je čas jít

nemám co bych odkázal

co jsem dokázal je pro vás málo pro mně hodně

miluju miluju mluvit rovně

stále jsem běžel rovně

po své dráze

psal a rapoval pro své zdá se

možná tam byla chyba

měl jsem se otevřít více lidem

a s větším vlivem čelit rozepřím

možná si odepřít noční výlety

noční výlevy a stanovit si jen cíle ty

kterých bych nelitoval

jenže já nelituju

a přesto proti svému životu protestuju

jsem psychologicky zvláštní exemplář

ve 20 píšu naposled a přesto nejsem lhář

cítím potřebu vzpomenout, pozdravit

žil jsem pro rap, pro noci, málo pro zdraví

hodně pro sebe, málo tebe a pro bližní

bál jsem se konce cesty a teď stojím poblíž ní

je konec hry, konec

začátek tmy

je konec, proto jsem začal se sny

šel kam až se smí

šeptám vám své sny

ale jsem sám

odpočítávám své dny

odpočívám sám

vám jsem vzdálen

odejdu sám

už necítím pocit krále

jsem spokojen s málem

s textem, beatem, křeslem a s pokojem stále

chodím si pro upřímnost do krajních mezí

chodím si pro upřímnost hledám kde vězí

tak jak mám dál přežít, když teď moje já

někdo jiný než já střeží

a nechce zmizet dokud neodejdu pryč

vidím vrchol krize, ale než odejdu pryč

chci naposled zvážit jestli má to cenu

když život který mám žít pro mně má cenu