Zatím to dávám

Jako klubko vzteku,

co s každým dnem se namotává,

roste, zvětšuje a sílí,

když přijde další zpráva

kdo tuší, kdo ví

co se ve mně vůbec odehrává.

Jako náboj v hlavni zbraně,

co svůj cíl očekává

poslouchám, co z tebe vyjde,

dívám se co zase přijde,

stále vztek můj krmí činy,

co nejsou žádná sláva.

Zatím to dávám,

vztek svůj za zuby držím,

zatím to dávám

a oči otevřený,

dokud vztek můj mám,

tak znám jeho sílu,

dokud nenávist svou hlídám,

tak držím svoji víru.

Spousta chytrejch řečí

mou nenávist dál nakopává,

držím ji v sobě,

ona bublá jak láva,

jak ještě dlouho, sebe se ptám.