Balada

V očích démona vidím svou vlastní krev

srdce hlubinu naplnil‘s dřevěným kůlem

pohřbil jsi věci, které jsem kdys znal

a víru, víru tu jsi mi vzal

Naději vyrval jsi z mého srdce

jak z dlaní růži poslední

jsem odsouzen bloudit věčností

za svitu hořících pochodní

Strach v očích bez lesku

kroky co padají do ticha samoty

hledám útěchu v šípech stříbrných

ztracen v hlubině vlastního osudu

Když déšť tančí v korunách stromů

vracím se z hrobu, abych zajal Tvou duši

do Tvého spánku, kde jsi bezbranná

tak nádherně bezbranná …lásko

Ach …lásko …

pohřbila jsem Tě zaživa

a teď jsi králem mých snů

králem snů navěky

Když se blížím k Tvému hrobu

cítím jak dýcháš

jsem královnou Tvé bolesti

královnou bolesti navěky

Slyším ozvěnu, jak tlučeš na víko rakve

v dlaních mých je opuštěn kříž

slzy padají na růže, které

dávno povadlé jsou

Když déšť tančí v korunách stromů

vracíš se z hrobu, abys zajal mou duši

v mém spánku, jsem tak bezbranná

tak bezbranná …lásko