Pavučiny stínů

V zajetí svíce můj duch zas ožívá

již nejsem tentýž, jsem změněn osudem

chci vzkřísit naději, rozetnout svá pouta

očistit tělo od prokletí hříchů

Letní déšť proniká mým šatem

něžně mne hladí, stéká mi po tváři

má mysl plyne, jak řeka staletím

vzpomínky na život v pavučinách stínů

Mé růže kvetou černým plamenem

ostré trny na Tvé cestě k poznání

již nejsi tentýž, jsi změněn osudem

již nejsi tentýž, …poznal jsi pravdu