Proudem mléka

Tak už se stmívá

den dohořívá

už i ty usínáš

tak co nám zbývá...

Jít spát to já dobře vím

tak trochu spěchám

když odestýlám

noci té se nebojím

vím co mne čeká

když usínám

oči zralé tváře setmělé

do tmy níž

někám stékám.

Na druhý břeh přebrodím

bílou sukni výš

v proudu mléka.

Tam odtamtudy ty sem k nám

ani nedutám a na nic se neptám

jestli jsou oni tady nebo já tam

kdo se komu zdá

jestli oni mě nebo já se zdám jim

já se zdám jim.

Zpátky se modrou vracívám

a světla lamp

mi ránem svítí.

Ani nevím odkud kam

když přelétám

špičky stromů míjím.

Prsty moře rozčeřím

když z mraků níž

dolů stékám.

Na druhý břeh přebrodím

bílou sukni výš

v proudu mléka.