Restaurace U Přívozu

Vedle loďky převozníka stojí malý dům,

chodíme tam s kamarádem Jí - rou.

Dáme si tam sklenku mlíka nebo taky rum,

E7 A7

ale všeho vždycky jenom s mírou.

V restauraci „U Přívozu” máme naši milou Rózu,

A7

mezi stoly pivo roznáší.

Roznáší ho mezi stoly a mě pro ni srdce bolí,

bouchá, skáče, div se nesplaší.

V restauraci „U Přívozu” všichni hosti ztratí rozum

pro tu Rózu, Rózu blonďatou.

Nejhezčí je v celém kraji, kvůli ní tam sedávají

a jdou domů s velkou útratou.

Koukám zbožně, koukám tiše, když se blíží k nám,

k tomu stolu pod košatou lí - pou.

Ona však jen čárky píše a hned je tatam,

E7 A7

nemá ráda, když ji hosti štípou.

V restauraci „U Přívozu” máme naši milou Rózu,

A7

mezi stoly pivo roznáší.

Roznáší ho mezi stoly a mě pro ni srdce bolí,

bouchá, skáče, div se nesplaší.

V restauraci „U Přívozu” všichni hosti ztratí rozum

pro tu Rózu, Rózu blonďatou.

Nejhezčí je v celém kraji, kvůli ní tam sedávají

a jdou domů s velkou útratou.

Když je doba zavírací, tržbu počítá,

čekám na ni, ale má tam pá - na.

Pak na říční navigaci s Jírou přemítám,

E7 A7

jestli nelže, že je za něj vdána.

V restauraci „U Přívozu” máme naši milou Rózu,

A7

mezi stoly pivo roznáší.

Roznáší ho mezi stoly a mě pro ni srdce bolí,

bouchá, skáče, div se nesplaší.

V restauraci „U Přívozu” všichni hosti ztratí rozum

pro tu Rózu, Rózu blonďatou.

Nejhezčí je v celém kraji, kvůli ní tam sedávají

a jdou domů s velkou útratou.