Popelka

Jsem tak poddajná, tak poslušná

Každý příkaz vždy hned vyplním

Doma však jedno místečko mám

Kde bez lidí tiše si sním

V tom svém malém tichém koutku

na své židli sedávám

Můžu být vším tím, o čem sním

Na křídlech fantazie celý svět obletím

A v náruči mě ten svět kolébá

Bývám dcera faraona

Dojím krávy

Pak jsem zase první dáma z Milána

Jako dědička si na své jemné hávy

Chovám morušové bource z Japana

Každý muž po mně blázní

S láskou si zahrávám

Stále krásná a žádoucí bývám

Když sama v svém koutku tu sedávám

Můžu být vším tím, o čem sním

Můžu být vším tím, o čem sním

V Kalkatě tam jsem kapsář

V Peru zas královna

Jak mořská víla moře roztančím

V Africe jsem krutý lovec na safari

Jestli ze mě jde strach no tak se mi klaň

Ale když se chystám pojíst svoji kořist

Zjistím, že jsem kdesi zapomněla zbraň

A hned ztracená jsem v džungli samotná bezbranná

V tom lese lvice z doupěte

Pak se radši honem zpátky domů vrátím

Šťastná, že jsem jen malým děvčetem