Šašek a Adriana

Zas malátnější procitám,

zas proležím den celý

Jsem stále sama, ty jsi tam,

kam povinnost ti velí

Teď musím síly posbírat,

jen žádné naříkání

Pojď, šašku! Jestli máš ji rád,

tak rozvesel svou paní

Nařídil mi kníže:

„Než se z bitvy vrátím,

moji drahou zatím

rozptyluj a chraň!“

Ač jsem zámky zamknul,

okna jistil mříží,

někdo se sem vplížil,

podívej se naň!

Kolem hlavy mé se bělá,

otřel se mi o týl,

snad si ze mě šaška dělá

tichošlápek – motýl!

Z mého nosu na mě civí,

šimrá jako divý – pčík!

Potom ať se někdo diví,

vytasím-li zbraň

Nezmýlí

mě tvoje drzá pýcha motýlí!

Ať paní má se nebojí,

já vyzval jsem tě k souboji,

jak víš

Motýla

mi nejspíš kníže z lásky posílá

Zas můžu na chvilku se smát,

pojď, motýlku, mě pošimrat,

pojď blíž

Až se střet

přiostří,

pak přijde zásah a tvůj pád!

On ti sed

na ostří!

Ne, tvého kordu nemusí se bát

Rozptýlí

mou (tvou) paní jasná perleť motýlí

Je špatným terčem pro čepel,

ta nesmí setřít z křídel pel...

Ty smíš!