Případ hubeného vojína

1. Vojín Piskoř Miloš měl čtyřicet kilo,

propadlej hrudní koš, na břicho nezbylo,

von však na to nedbal a s pýchou pravou

často se holedbal se svou postavou.

Prej když si, vážení, z hlavy sundá čepici,

tak že klidně proleze hlavní skrze houfnici.

R: Kanón, rajón, lampas, bum.

2. Tenkrát v opilosti četař ho poňoukal,

aby ty svý kosti do těla nasoukal,

že má fůru keců, na něj se vobořil,

zpitej Piškoř z hecu do laufu se vnořil,

leč hlava se v hlavni mu nějak divně zaklesla,

pak už ani kroucením vyprostit ven nešla.

R:

3. Blížil se čas střelby, s ním se blížil malér,

dávno už neměl by v hlavni bejt ten frajer,

tak jsme mu polili hlavu trochu volejem

na čištění po střelbách - snad k výsledku dospějem.

To je, vážení, situace k zasmání,

jenže to tu taky trochu basou zavání.

R:

4. Střelby jsme prošvihli díky přítomnosti

vojína Piskoře v nábojový komoře,

tím pádem jsme všichni bez vycházek byli,

tož jsme Piskořovi na těle ublížili,

neměl cpát hlavu tam, co je místa málo,

pane prokurátore, dyk se tak moc nestalo.

*: Teda až na tu zlomenou nohu,

na těch pár vyraženejch zubů,

a na to voko už vidí,

výše trestu se mi zdá přiměřená,

ale tak pro vosm lidí.