Muž na kraji noci

Přicházíš pozdě a možná ještě později

u brány do ticha křik myšlenek se tlačí

barevní motýli mých představ i nadějí

se koupou v prvním jarním pláči

Muž na kraji noci

sedí, usmívá se

a můj genius loci

bezradně bloudí časem

Z hloubi Země vychází slabé volání o pomoc

s tebou, bez tebe se cítím sama

zatímco hodiny pomalu měří noc

topím tvé obrazy ve studni pod řasama

Muž na kraji noci

sedí, usmívá se

a můj genius loci

bezradně bloudí časem

Našeptávač měsíc najednou nemá co říct

tma se vlní v bocích

z tebe už nezbývá nic

Zapoměl´s na mě, jako se zapomíná na minulé životy

vzduch se dál vlní máváním ptačích křídel

přestávám vnímat tikání samoty

a padám nahoru bez zábran a bez stavidel

Muž na kraji noci

sedí, usmívá se

a můj genius loci

bezradně bloudí časem