O realitě

Země byla poražena na nebe si stouplo

Kamkoli se podívala sama potopa

Na ulicích kde byl život nenápadně houstlo

Nechápala, nechápala meze života.

Z nebe stoupal chrámův ocas nepoznala vpředu

Příliš zloby taky škodí tak co my teď s ní

Na prahu se proměnila v barvu plnou ledu

Nekonečnost zkrátila si v prospěch samoty

To co bylo kdysi pro ní změnilo se v popel

Temný světlo nevyměnil za nic na světě

V pokoji zbyl pouze bílý sametový fotel

Zbývaj ještě sny o tom že někdo něco vyřeší

R: Ooo hrom duní meč se blýská

Ooo ne zdálky ale zblízka

Ooo to když se časy mění

Ooo krev teče do setmění

Ooo stranou nestál žádný

Ooo vítr teď vane správný

Ooo pravda nám cestu zkříží

Ooo a ráno zemře v kříži nám

Radost co se v náhlu mění nezná meze kraje

Tančí jako harém v plénu sám se přivine

Ten na koho ukáže si ledabyle hraje

V plesu něhy křivý úsměv rychle pomine

Smrt si hraje na lásku a kde má konec neví

To že sama nežije už dávno netuší

Pes co v koutu ztratil touhu zarputile není

Pán si v noci na zámku na milou zabuší

Ta co za nic nemůže je bičem jeho bita

Laskavý a náhle končí střídá nevěry

Co to vlastně chtěla mít když sedí vstane svítat

To se občas stane když se chtějí měnit poměry