Zvony

Hodiny na věži bijou dvanáct,

rozespalý se zvedám z postele.

Hodiny na věži bijou dvanáct,

je ticho jak v krabici hloupé.

A mraky oblohou tiše plují,

jen tikot srdce do ticha zní

a mraky oblohou tiše plují,

stojím tu vteřinu, či ně - ko - lik dní,

Do šera pokoje zazněly zvony,

ryba se usmála, as nemá strach.

V duši se rozezní divný tóny,

jak na poplach.

V pokoji ticho zažehlo svíci,

kniha je dočtena a oči se klíží,

hodiny na stěně snaží se říci,

že přijde změna,že ráno se blíží.

Klíčovou dírkou odchází noc,

paprsky světla tě do očí pálí,

kostelní zvony ztrácí svou moc,

byla by chyba kdyby to vzdaly.