Vůně příštích cest

Že vázla řeč, tak jsem si za stůl sed

Učil ji karty hrát

Pak jsem řek vtip, jenže se nepoved

Sám jsem se musel smát

Když jsem jí mával časným ránem v šest

Voněla vůní marných, příštích cest

Začla mi svá, tajemství svěřovat

Z ničeho nic jen tak

Že jistý pán, má-li ji vůbec rád

Pak hodně, všelijak

A zaslouží si hodně přísný trest

Voněla vůní marných, příštích cest

Je to tak dlouho, že se můžu plést

Voněla vůní marných, příštích cest

Zas někdy nashle, řek jsem, když autobus

Konečně byl už zde

Tak čau, mi řekla a nehtem na ubrus

Napsala číslo své

Dávno ne dítě, v očích mírnou lest

Voněla vůní marných, příštích cest

Dávno ne dítě, v očích mírnou lest

Voněla vůní marných, příštích cest