Astronaut Koulien

Toto je záznam z černé krabičky,

kterou uchoval lodní počítač Risto 238,

astronaut Jamec Koulion.

Chromozom Y, xylofon štěpí atom,

v jednu vteřinu mu došlo, co bude tisíc let po tom,

vzal skafandr a vylez ven obíhat kolem lodi, astronaut Koulien,

ve vzduchoprázdnu k němu doleh Stan,

vyběhnul ven s rozepnutým poklopcem,

přistál na Venuši, na planetě žen,

ošlehnul ho fialovej plamen.

Visím ve vzduchoprázdnu,

mám v duši prázdno,

visím ve vzduchoprázdnu,

mám v duši prázdno.

Pustej jak povrch Měsíce,

odletěl z Houstonu, nikdo ho neviděl tři tisíce let,

odlet do paralelní reality,

diamantový moře, a kde jsi ty?

Timothy na svý planetě kyne,

zkáza se blíží, všichni zahynem,

přistál na Marsu, na rudý planetě,

s doktorem Manhattanem zkoumá nový přístroje,

má v duši prázdno,

visím ve vzduchoprázdnu,

mám v duši prázdno.

Rosolový skupenství, zapoměl všechno učení

a amnézie, nekonečný rozpomínání,

rudý svítání, padá na nás prach,

věčný jak radost, věčný jako strach.

A zapnu poplach, čeká nás krach,

pohybujem se po dálnici astrálních drah,

jsme kuřecí bozi, jsi kuřecí vrah,

dáváme máme kuřecí křídla na pravou misku vah.

Visím ve vzduchoprázdnu,

mám v duši prázdno,

visím ve vzduchoprázdnu,

mám v duši prázdno,

visím ve vzduchoprázdnu,

mám v duši prázdno.