Nepoznávám

Ve dveřích někdo stál,

zapadl stín za hranu pohovek,

z dálky někdo hrál

možná že na hoboj.

Na hoboj anebo klarinet.

Déšť opilý steskem,

dvě kila vláhy v mastném papíru,

zakříčí, zakřičí

někdo zas z pavlače z pavlače utečče.

Teskně teskný čas.

Ač stojíš ve dveřích

já padám

stín na cizí pavlači.

Ač říkáš,

že mě zachráníš,

já slyším - už mě nepoznáš.

Nepoznáš ani to ráno,

kdy jsme tančili,

uprostřed ticha supíc námahou.

Nepoznáš ani tu noc,

kdy jsi plakala,

že je tak černé září nad Prahou.

Nepoznáš ani ty kytky, co jsme snídali,

růžové plátky z bájných mořských řas.

Nepoznáš, ani to nechtěj,

není na to čas,

ani to nechtěj, už na to není, není na to čas.