Odpouštím

Za oknem sněží,

vejce na pánvi

syčí, zapomeň.

Ve vzduchu je cítit zklamání a svítiplyn.

Já stojím bosá,

hrozně se bojím.

Jak to bude dál?

Kufry u dveří, moc černé srocení.

Rychlíky do Prahy řítí se

svým novým rozchodům.

Praha je ztracená

v peřinách zklamání.

A já ti to, miáčku,

všechno zas

odpouštím,

odpouštím.

Odpouštím ti lásku, která shořela,

odpouštím ti sníh, který nenapad,

odpouštím ti z výšky dlouhý, strašný pád.

Odpouštím ti kytky, co jsem nechtěla,

básně, co si ukrad z Kainara,

odpouštím ti místa, kam jsi nikdy nedosáh.

Odpouštím ti chůzi kačera,

řeči, který jsem slyšet nikdy nechtěla,

odpouštím ti jídla, která smutně chutnala.

Odpouštím ti vyznání o tři domy dál,

v pokojích, kde já nikdy nebyla.

Já ti to, miláčku,

všechno zas,

odpouštím.