Pan Placík

Jednou se pan Placík v podvečer

rozhod, že se projde pod stromy,

zrovna kvetly, až to mámilo.

A teplo bylo, že spát prostě nešlo,

auta už jezdila vpravo,

tak nějak zvláštní to bylo.

A tančila paní Klánková

za oknem s panem Klánkem

a pak spolu po večeři jenom tak ve dvou.

Pan Placík došel až k řece

a tam se teprv zastavil,

díval se do vody a mlčel.

A prošla kolem paní Šmídová,

byla zrovna s bratrem na kávě,

pozdravila nesměle pana Placíka.

Znají se vlastně už ze školy,

ale nikdy si toho moc neřekli,

pan Placík byl trošku v rozpacích.

Tak nějak zvláštní to bylo

a pak se paní Šmídová

raději uklidila z chodníku.

Vyšla tehdy nějaká nová vyhláška.