Parohy

Včera v nóbl společnosti při sklence

Zahnul jsem svý nejmilejší myšlence

Odešla a teď mi tady schází

Zahnul jsem jí s povětrnou frází

Cestou domů v těžké noční době

Řek mi Měsíc: Zahnul jsi sám sobě!

Než jsem usnul tak mě něco napadlo

Vstal jsem s hrůzou potmě hledal zrcadlo

A hned cítím jak mě louplo v kříži

Co to tu mou hlavu tolik tíží?

Padám - už to nejde zpátky na nohy

Já jsem z toho jelen vždyť mi z hlavy rostou parohy!

Celou noc si marně hlavu lámu

Mezi dveřma nebo na okenním rámu

Zkouším věšet svoji trofej do haly

Zatím auta troubí ranní halali

Nápadů mám doopravdy poskrovnu

A tak asi budu muset obětovat mozkovnu

Vstanu půjdu zamíchám se do davu

Ode dneška vždycky s davem poplavu

Jinak se svejch parohů nezbavím

Než když zkrátka splynu s davem bezhlavým