Špitál u Sv. Jakuba

Vstoupil jsem do baru jako obvykle

a na první pohled poznal jsem hned,

že něco podivnýho visí tady v ovzduší,

jako když ve whisky rozpouští se led.

Po mý levici stál Joe McQueeny

a kalným zrakem prohlížel si nás,

když dopil všichni v baru naráz ztichli

a ticho proříz' jeho roztřesenej hlas.

Tak vám přijdu do St. James Infirmary

a uvidím hned ženu svou,

ležet přikrytou bílou plachtou

a jak by se zdálo na pohled blaženou.

Chyt' jsem hned na chodbě doktora,

povídá, že je to s ní hodně zlý

a tak běžím zpátky, ale už jsem přišel pozdě,

mrtvá leží na stole

Šestnáct černejch koní

a jenom jeden z nich má obtěžkanej hřbet,

šestnáct žen jde za nima

a jenom jedna z nich už nevrátí se zpět.

Až jednou umřu, chci slyšet holky zpívat

a nechci slyšet už vůbec žádnej pláč,

jen Jazz band ať pánu bohu poví,

kdo k němu přichází a co jsem vlastně zač.

Tak jste teda slyšeli celej můj příběh

a nevím, co dál bych měl říct' vám,

jen až se vás zeptaj, proč tolik piju,

tak řekněte, že v kartách jsem prohrál vše, co mám,

že v kartách jsem prohrál vše, co mám,

že v kartách jsem prohrál vše, co mám.