Tajná růže

Nechá tě vejít dál

když pozdě v noci zabloudíš

sladká chuť jejích úst

jedinou větu vyslovíš

svou cenu zaplatíš a pak

bude ti dokořán

až na tu tajnou růži co má

Na chvíli její vůz

řídíš jak šílený

tisíckrát přežiješ

čelní náraz do stěny

pak srdce na oltář

zlatými hřeby přibíjíš

ale tu tajnou růži nespatříš

A miliony hoří hvězd

až k závrati

něco se vrací každej den

něco se nevrátí

Opouštíš její práh

a hvězdy hoří nad hlavou

pár kroků pak se ohlédneš

s myšlenkou prchavou

dál stojí ve dveřích

smutně se usmívá

ty pochopíš žes minul to

o čem se ti zdá

je to ta růže tajemná

a ta ti zůstává

jako ty hvězdy vzdálená