Minulost

Jako když k půlnoci na dveře zaklepe nezvaný host

stejně tak na tebe za rohem čeká tvoje minulost

šaty má tytéž, vlasy má tytéž, a boty kožené

pomalu kulhavě za tebou pajdá, až tě dožene

a řekne

R: Tak mě tu máš, tak si mě zvaž

pozvi mě dál, jestli mě znáš, jsem tvoje minulost

V kapse máš kapesník, který jsi před léty zavázal na uzel

dávno jsi zapomněl to, co jsi koupit měl v samoobsluze

všechno, cos po cestě poztrácel, zmizelo jak vlaky na trati

ta holka nese to v batohu na zádech, ale nevrátí

jen říká

R:

Stromy jsou vyšší a tráva je nižší a na louce roste pýr

červené tramvaje jedoucí do Kunčic svítí jak pionýr

jenom ta tvá pyšná hlava ti nakonec zůstala na šíji

průvodčí, kteří tě vozili před léty dávno nežijí

R:

Na větvích jabloní nerostou fíky a z kopřiv nevzroste les

to, co jsi nesnědl včera a předvčírem musíš dojíst dnes

solené mandle i nasládlé hrozny máčené do medu

ty sedíš u stolu a ona nese ti jídlo k obědu

a říká

R:

Rozestel postel a ke zdi si lehni, ona se přitulí

dneska tě navštíví ti, kteří byli a ti, kteří už minuli

každého po jménu oslovíš, neboť si vzpomeneš na jména

ráno se probudíš a ona u tebe v klubíčku schoulená

řekne ti

R: Tak mě tu máš, tak si mě zvaž

pozvals mě dál, teď už mě znáš, jsem tvoje minulost