Nevermore

1. Seděl jsem za stolem a básně čet', rádio hrálo,

vtom slyším ťukání na parapet,

tak tiché, že se mi možná jen zdálo,

Cdim Cmaj7

zastřený mužský hlas z chodníku tiše se ptal:

"Nerad vás ruším, pane básníku, ale mohli bychom na chvíli dál?"

2. V předsíni podal mi deštník a plášť a láhev vína,

jako bych někde už viděl tu tvář,

byla to tvář, na kterou se nezapomíná,

v průvanu zhasla mi svíčka, zvenku studený vítr vál,

na chodbě na dlaždičkách za ním černý havran stál.

3. Usedl do křesla a černý pták sedl mu v klíně,

bodlo mě u srdce, když spatřil můj zrak,

že z podešví mu trčí koňské žíně.

"Tak nás tu máte, jak jste si přál," na lampu padl stín,

přes psací stůl když mi vizitku dal: firma Ďábel a syn.

4. V tolika nocích a v tolika dnech jsem ho vzýval,

volal ho na pomoc, když docházel dech,

a teď jsem se mu z očí v oči díval,

cítil jsem konopnou smyčku, jak mi svírá krk,

když ze záňadří vytáhl ceduličku a dlouhý husí brk.

5. "Za kapku krve tě zahrnu vším, co budeš žádat,

vidět to, co jiní nevidí, tě naučím,

a slova k slovům v písně skládat."

"Co za to žádáš," ptal jsem se, ptal,"jsem jen nuzný tvor,"

a havran v rohu zakrákal: Nevermore!

6. Na dlani zaschlou kapku krve mám a tma je v sále,

když přijdou lijáky, tak bolí ten šrám,

a ono, podívej se z okna, prší stále,

nešťastně šťastný v půlce života, kymácející se vor,

a havran na rameni skřehotá: Nevermore, nevermore, nevermore!