Plivni si do rukávu

1. Mý vlasy jsou jak slunko rozesmátý,

jak pomeranč po předcích,

Ami

a ze všech cest já znám jenom ty zlatý

a nedumám o následcích,

dávno nebrečím, jsou i škaredší,

vím, že v bazáru se vždycky najde místo,

co když někdo pak mě tam za šesták

koupí, koupí, koupí.

2. Mý vlasy jsou lék na největší nářky,

čarovnou moc skrývají,

závidí mi i báby kořenářky:

takovou bylinu nemají,

jsi-li rozsmutněn, stačí vyjít ven,

vyjít tak, abys byl kolemjdoucí,

okolo mě plout, správně vyčíhnout

chvíli, chvíli, chvíli.

R: Kouknout se na mou hlavu, plivnout si do rukávu,

a potom štěstí v koutě určitě naleznou tě,

určitě objeví se jako malej kluk na jaře s kuličkama,

však ani muk, co když je to ta dáma,

a bez kuliček, a lidi myslejí si, že lžu.

3. Sedím, a kolem mě už všechno plivá,

mně přitom píšou zelení,

že dolů půjde moje zlatá hříva,

že mě pak major ocení.

Na vojně:

Sedím, a kolem mě už všechno plivá,

mé štěstí letí komínem,

šla dolů moje zlatá hříva,

jsem ostříhaným vojínem.

No a dneska:

Sedím, a kolem mě už všechno plivá

a já jsem volný jako pták,

narostla mi zas moje zlatá hříva,

jsem záložák.

Dávno nebrečím pro ty škaredší

chvíle naplněné takhle velkou slzou,

štěstí uvadlo, já si zrcadlo

koupím, koupím, koupím.

R: Kouknu se na svou hlavu, plivnu si do rukávu,

a potom šťastné břímě určitě zatíží mě,

určitě objeví se jako malej kluk na jaře s kuličkama,

však ani muk, ona je to ta dáma,

a bez kuliček, a lidi myslejí si, že lžu.

R: Kouknu se na svou hlavu, ohohó, plivnu si do rukávu, ohohó ...