Psohlavci

1. Ve světnici u Kozinů

stará vdova Kozinová smaží vaječinu,

čeká na syna, co se má vrátit za hodinu,

neví, že tělo synovo je na polovinu.

R: Ono je, je, je, ono je, je, je.

2. Zaplakali Psohlavci a Psohlavkyně,

my jsme na tom byli povinně ze školy v kině,

ale já jsem musel jít na záchod zrovna v polovině,

takže nevím nic o Kozinově vině či nevině.

R: Nevím nic, nic, nic, vůbec nic, nic, nic.

3. Učitelky dějepravy,

ty vám měly prsa, že až oči lezli z hlavy,

jedna, ta mi přála dlouhá léta, pevné zdraví,

a abych neskončil jak Kozina a nešel do šatlavy.

R: Ne,ne, ne, já, já, já.

4. Nejsem Psohlavec a nestojím o marnou slávu,

ale člověk nikdy neví, kdo mu nasadí psí hlavu,

a proto, mámo, nechystej mi večer stravu,

jsem připraven, připraven na popravu.

R: -vu, -vu, -vu, -vu, -vu, -vu.

5. Kdo nemá v občance, ten musí mít pod čepicí

a kdo nemá pod čepicí, ten ať pije slivovici,

dáš si jednu velkou a máš opici,

a to je chvíle pro písničky Jaromíra Nohavici.

R: Je, je, je, ano, yes, yes, yes, da, da, da, ano.