Rakety

1. Hodláš-li, lásko, přijít za mnou až zítra,

třeba bude už pozdě,

jsem jen hromádka kostí a shluk bílkovin

Ami c

a naježené rakety mi míří rovnou do slabin

a také na mou hlavu,

a tak přijď už radši dnes, ať spolu dočkáme se jitra,

a o sebe se se mnou rozděl,

než přiletí nějaký mimozemšťan od novin

a začne spočítávat kapky krve jako plody jeřabin

a podá o tom zprávu.

R: A pak na titulní stránce Vesmírného kurýra

vyjdou reportáže o tom, jak Zem umírá,

Cmaj7 Hmi

generálské prýmky, velvyslancův žaket,

exkluzivní snímky nablýskaných raket

s různými emblémy, jó, to bude príma článek,

Země srovnaná se zemí, plus přiložený plánek.

2. Byl jsem vhozen do života bez toho, že by se mě ptali,

a bez toho, že by se mě někdo zeptal, budu zase vyhozen,

a tak prosím jenom o jedinou malou úsluhu:

netvrďte mi do očí, že jednáte z mé vůle,

že tohleto všechno je i moje přání,

svět je brouk hovnivál, který svou kuličku válí

jako v hypnóze

a pěkně dokolečka dokola a pěkně po kruhu,

až se mu hlava zatoří, tak vyhrabe si v zemi důlek,

že tam přežije to bombardování.

R:

3. Hodláš-li, lásko, přijít za mnou už zítra,

může být už pozdě,

nikdo nás neposlouchá, poslouchejme sebe,

jak se naše srdce hlásí: ještě chvíli,

ještě moment, ještě vteřinu, ach, tady na zemi,

a tak přijď už radši dnes, ať spolu dočkáme se jitra

a o sebe se se mnou rozděl,

cítím, že nebudu mít strach, když budu ležet vedle tebe

a tak najdou nás za milión roků

asi návštěvníci z vesmíru a přikryjí nás kamením.

R: + mohyly, mohyly kamenů

všechno mlčky p�ikryjí,

i miliardu Romeů,

i miliardu Julií ...