Sako ze sametu

1. Mám sako ze sametu,

už z něho nevymetu prach,

po kapsách zátky z piva,

to když jsem ještě míval strach,

občas nás nechali i zahrát

a my na klopě placku „Havel na Hrad“ hráli jsme,

na duši zbyly šmouhy a skončil ten náš dlouhý tah.

2. Míjejí nás dny po dni

a já jdu po Národní a nic se neděje,

nahlížím do Laterny,

jestli tam Jirka Černý zase je,

a nikde nikdo z těch co byli

tam pod Václavem v oné chvíli, kdy Václav

přilbici strhl z čela a nad náměstím zněla píseň, že krásně je.

3. Říkali z televize,

že přišel velké krize den,

jakápak sakra krize,

to tu jde jen o peníze všem,

kde se ztratila slova o naději,

o tom, že zázraky se dějí, když člověk chce,

a prachy přijdou potom, život není o tom jen.

4. Za rukáv tma mě tahá,

jdu od nádraží Praha - Střed,

nákupy za pár kaček

a silonový sáček a v něm pár propriet,

ve flaškách a že jich tu bylo

se všechno víno proměnilo ve vodu,

a na Letenské pláni chystají staří páni slet.

Mám sako ze sametu, už z něho nevymetu prach…