Tři sudičky

1. Tři sudičky u kolébky, hoj-hoj, stály mi,

podle tvaru mojí lebky, hoj-hoj, věštily,

já jsem zrovna dělal kaku, hoj-hoj, do plenek,

nechápal jsem smysl jejich, hoj-hoj, myšlenek.

R: Hoj-hoj-hola-hoj, budoucnost je boj,

hoj-hoj-hola-hoj, a tak se, chlapče, boj!

2. První babka byla mírně, hoj-hoj, obézní,

snad proto mi přivěštila ruku princezny,

ať s ní strávím ve svém loži, hoj-hoj, co to dá,

čili, jak to zpívá Samson, hoj-hoj, pohoda.

R:

3. Druhá babka byla zloduch, hoj-hoj, od kosti,

snad proto mi přivěštila samé starosti,

jenom ať se hošík trochu, hoj-hoj, potrápí,

ať je jeho princeznička, hoj-hoj, na chlapy.

R:

4. Třetí řekla: "Holky, vy snad, hoj-hoj, blbnete,

víte, jaká nemoc vládne, hoj-hoj, ve světě,

ať zavládne v jeho žití, hoj-hoj, idyla,"

vzala nůž a fik! a věštby, hoj-hoj, zrušila.

R:

5. Z toho plyne poučení, hoj-hoj, pro všecky,

že každý problém dá se řešit, hoj-hoj, vědecky:

aby nekradlo se, uřež lidem, hoj-hoj, ručičky,

aby nezdrhali za kopečky, hoj-hoj, nožičky.

R: 2x