Ty se ptáš mě

Sedíme v křeslech půl na půl a rozpaků jsme plni,

Ami Emi Fdim Ami

od ruky k ruce celý stůl, sedíme v křeslech půl na půl

a měsíc v záclonách se vlní.

Ticho visící u stropu, má křídla netopýra,

noc vyskakuje z příkopu, ticho visící u stropu

do hrnku trnky sbírá.

Ty ptáš se mě a já ptám se tě

Emi H7 Emi H7

a mlčíme oba, neboť málo slov je na světě,

ty ptáš se mě a já ptám se tě,

každý jinou řečí na jiné planetě.

Pohledy z očí do očí a tmu křižují blesky,

jdou vlci dolů úbočím, pohledy z očí do očí

a nebude už hezky.

Slova, která si neřeknem se nevyřčená vrací,

žebráci v šatu nepěkném, slova, která si neřeknem,

jsou mrtví ptáci.

Ty ptáš se mě...

Bodáme koně do slabin, ať rozběhnou se v trysku

a rudé plody jeřabin, když bodnem koně do slabin,

se mění v zrnka písku.

Sedíme v jednom pokoji s květinou v umyvadle,

slavkovské pole po boji, sedíme v jednom pokoji

a počítáme padlé.

Ty ptáš se mě...