Hospůdko známá

Ami

Když po střechách večer se na město snáší

E7

a okna jdou potichu spát,

zas dívám se do ulic, do cizích tváří

Ami

a hledám, co viděl bych rád.

Už bez zájmu míjím skla výkladních skříní

Dmi

tak podobná v desítkách měst.

Ami

a v duchu zas vracím se, tak jako nyní,

k nám domů tou nejhezčí z cest.

R: Hospůdko známá na návsi za můstkem,

E7

kam chodil táta na trumpetu hrát,

s harmonikou šel bych hned zazpívat si

E7 Ami

písničky, které já měl tolik rád.

Ami

Pak na prvním bále, když tančil jsem s mámou

E7

a viděl tě u dveří stát,

jak spustila hudba tu písničku známou,

Ami

já všechno chtěl o tobě znát.

Tak přešlo pár pěkných let, z tebe je dáma

Dmi

a věř mi, že není to zvyk,

Ami

i když jsi tak daleko a doufám, že sama,

té hospůdce posílám dík.

R:

Ami

Teď do noci ochotně kamelot hlásí

E7

kam za ten den pokročil svět,

kdo se kde narodil a co kdo přál si,

Ami

i z fotbalu výsledků pět.

A na rohu ulice neóny vábí:

Dmi

Jen pojdte dál, máte-li čas.

Ami

Kdo žil v cizím městě, ví jak často rád

bych se domů rozběhl zas.

R: