Lyrics Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka

Hospodskej

Lidi to je hmota která se sama sežírá

lidi to je kus zlata který se samo vykrádá

Nemyslej na samotu každej na svou smrt zapomíná

v mý hospodě je špína a špína slunce nehledá

Jsem hospodskej tohodle světa svět je zakouřená hospoda

o čtvrtý k ránu zpitá a z alkoholů šílená

Podávám všechny lihoviny ale já je navynalez

svět to je kopec hlíny a v dopoledním slunci kocoviny

Podávám fantastická jídla ty podpoří vaše pudy

v mým koření je ta pravá síla právo silnějšího nejsou bludy

Strop hospody je falešná ústava a židle jsou policajti

každýmu vládne ústava to hlídaj policajti

Místo světla svítím strachem ten osvětluje všechny tváře

a lidi lidi příjdou zase strach lidi k hospodě váže

Hospoda je domov náš žitím se chceme pobavit

todle ví každej z nás todle si nenecháme vzít

A z nenávisti se tloustne žádost bystří oči

vražděním ti svalstvo zhoustne a lidi jsou samý svaly

a lidská kůže furt tloustne tuční necitlivostí

a pro mládí pro mládí mám zvláštní porce mládí je všech nás radostí

Místo soli používám závist mám ji v kuchyni plný pytle

A lidi sem táhne nenávist všichni si žijou vesele

A tuláky si sem nosím svázaný do kozelce

ty tuláky co choděj bosi nad jejich kostmi jsou pravý recepce

Má hospoda nemá okna a nesvítí sem slunce

tady se každej s každým potká tady se podávaj ruce

Do mý hospody choděj všichni až na jednoho vandráka

v mý hospodě se opíjí každej až na toho věčnýho tuláka

Ten kdo má v hlavě tisíc sluncí chráněnej věčným hladem

Ten blázen co se vydal k slunci Ikarus mi není vítaným hostem

Jsem hospodskej tohodle světa svět je zakouřená hospoda

o čtvrtý ráno zpitá a z alkoholů šílená

Podávám všechny lihoviny ale já je navynalez

svět to je kopec hlíny a v dopoledním slunci kocoviny