Hospodskej

Lidi to je hmota která se sama sežírá

lidi to je kus zlata který se samo vykrádá

Nemyslej na samotu každej na svou smrt zapomíná

v mý hospodě je špína a špína slunce nehledá

Jsem hospodskej tohodle světa svět je zakouřená hospoda

o čtvrtý k ránu zpitá a z alkoholů šílená

Podávám všechny lihoviny ale já je navynalez

svět to je kopec hlíny a v dopoledním slunci kocoviny

Podávám fantastická jídla ty podpoří vaše pudy

v mým koření je ta pravá síla právo silnějšího nejsou bludy

Strop hospody je falešná ústava a židle jsou policajti

každýmu vládne ústava to hlídaj policajti

Místo světla svítím strachem ten osvětluje všechny tváře

a lidi lidi příjdou zase strach lidi k hospodě váže

Hospoda je domov náš žitím se chceme pobavit

todle ví každej z nás todle si nenecháme vzít

A z nenávisti se tloustne žádost bystří oči

vražděním ti svalstvo zhoustne a lidi jsou samý svaly

a lidská kůže furt tloustne tuční necitlivostí

a pro mládí pro mládí mám zvláštní porce mládí je všech nás radostí

Místo soli používám závist mám ji v kuchyni plný pytle

A lidi sem táhne nenávist všichni si žijou vesele

A tuláky si sem nosím svázaný do kozelce

ty tuláky co choděj bosi nad jejich kostmi jsou pravý recepce

Má hospoda nemá okna a nesvítí sem slunce

tady se každej s každým potká tady se podávaj ruce

Do mý hospody choděj všichni až na jednoho vandráka

v mý hospodě se opíjí každej až na toho věčnýho tuláka

Ten kdo má v hlavě tisíc sluncí chráněnej věčným hladem

Ten blázen co se vydal k slunci Ikarus mi není vítaným hostem

Jsem hospodskej tohodle světa svět je zakouřená hospoda

o čtvrtý ráno zpitá a z alkoholů šílená

Podávám všechny lihoviny ale já je navynalez

svět to je kopec hlíny a v dopoledním slunci kocoviny