Blues pro 1. řadu

E7

Kdyby tak ten motýl

co ti hnízdí pod límcem

mohl křídla roztáhnout

vzlétnout vzhůru

vzít sebou tvůj úsměv

mohla bych si boty zout

zapálit cigaretu

A7

rozpustit si vlasy

E7

bylo by mi líp

já už ti nepatřím

Schováváš se za puget

tváříš se ustaraně

puget zatím usychá

vadne stejně jako já

doteky tvé dlaně

nadechneš se do ticha

pak bude následovat

třítisící tři sta sedmý

stále stejný slib

já už ti nepatřím

Polož klíče na stůl

ukroj krajíc chleba

cestou můžeš dostat hlad

a co by kdyby

říkat není třeba

konečně si můžu dát

ke kávě cigaretu

rozpustit si vlasy

je mi líp

já už ti nepatřím