Od sebe k sobě

1. Ticho rána se na křídlech múz roztřepí

a vrány snědí slunce jako ementál.

Štěstí svatebčanům opatrně našlapuje na střepy

Hvězdný prach mezi zuby mám jak se měsíc usmál

R: Ráno bývá příslib šlápot na schodech

od sebe k sobě

Otazníky v očích třítečkovej vzdech

žijem v podivný době

V době kamenný

zavři oči a na prstech počítej

2. Šerosvit prázdný byt a ticho jež se snídat dá,

člověk nikdy není sám má svědomí a stín.

S komáry jsem mluvil, prý ty a krevní konzerva

jste úplně stejní ty s pláčem říkáš co teď s tím

R: