Alexandro!

Utíká s hlavou rozpálenou

leká se už i svého stínu

pospíchá ale nechce nikam dojít

a v prstech svírá mokrou hlínu

utíká pryč před rozhodnutím

kterou že cestou se má vydat

k návratům se už nedonutí

strachem je bílý jako křída

Kdo zradí lásku zradí sebe

to nejde zpátky už nikdy nikdy vrátit

je vidět pořád menší kousek nebe

který se jednou navždy ztratí

Klopýtá v bázni roztěkané

kroky mu vedou každý jinam

marně zní jméno milované

do noci kde se plouží vina

myšlenky ovce zatoulané

se ve tmě nemají kam schovat

šílenství už jim říká pane

marná jsou vžechna moudrá slova

Kdo zradí lásku zradí sebe

to nejde zpátky už nikdy nikdy vrátit

je vidět pořád menší kousek nebe

který se jednou navždy ztratí

Hvězdo sviť nám dál stezkou

kterou každý z nás musí projít

někdo s písničkou hezkou

s věčným tichem ten kdo se bojí